Jaromír Císař o Napoleonu Bonaparte v Historii Plus

JUDr. Jaromír Císař

12/01/2021

Letos, v roce 2021, si ve Francii připomenou 200 let od smrti generála, prvního konzula a císaře Napoleona Bonaparta. O jeho vojenských úspěších se mluví hodně, ale nejslavnějšímu Korsičanovi se také podařilo z trosek revoluce zformovat moderní Francii. Poslechněte si, jak to dokázal.

Do čela státu se dostal díky svým úspěchům v armádě. Po tažení v Egyptě se stává prvním konzulem a francouzský režim se z republiky mění na vojenskou diktaturu. Konzulové byli celkem tři, už tehdy se ale těm zbylým dvěma říkalo „opěrky Napoleonova křesla“. Změnu státního zřízení odhlasovali Francouzi v plebiscitu. Stačilo k tomu za jediný den sečíst hlasy z Paříže. Ostatní hlasovací lístky údajně hodil Napoleonův bratr do krbu. Díky revolučním změnám se ve Francii změnila vládnoucí třída. Šlechtice nahradili bohatí měšťané a obchodníci. Z nich se pak rekrutovali úředníci, o které se Napoleonův režim opíral. A nová společnost si žádala i nový Občanský zákoník.

Ženy věčně nezletilé a práva gayů V předrevoluční Francii existovalo několik set právních systémů a tuto nepřehlednou změť bylo v zájmu hladkého fungování státu třeba sjednotit. Napoleon ustanovil desítky komisí právníků, které na tom začaly pracovat. On sám se věnoval hlavně řešení sporných otázek. Právní předpisy se tak ve Francii poprvé dostaly do jednoho přehledného kodexu. V duchu revoluce si byli všichni před zákonem rovni. Tedy až na francouzské ženy, které dostaly přízvisko „věčná nezletilá“ a k právním úkonům potřebovaly mužského poručníka. Díky Napoleonovu zástupci se také přestala trestně stíhat homosexualita. Code Civil vydržel víc jak 200 let. Francouzi s jeho novelizacemi nespěchají a o změnách diskutují i celá desetiletí.

Změny pro živé i mrtvé Za Napoleona se měnilo správní členění země, policejní systém, byrokratický aparát i školství, zejména to vysoké. Vznikl také nový umělecký styl – empír. Reformy se nevyhnuly ani oblasti pohřbívání.

Z hygienických a ekonomických důvodů se hřbitovy přesouvaly za města. Pohřebiště byla rozdělena podle vyznání, aby nedocházelo ke konfliktům mezi pozůstalými. Každý nebožtík měl nově vymezen prostor, který může na hřbitově zabírat a měl také vyměřený čas, jak dlouho ve své hlíně pobude. O dalších souvislostech moderního upořádání Francie v pořadu Historie Plus hovoří docentka Daniela Tinková z Karlovy univerzity a právníci Jaromír Císař a David Elischer.

autor: Jiří Zeman Článek vyšel na 2. ledna 2021 na serveru plus.rozhlas.cz, kde najdete také audiozáznam celého pořadu.