Jakému zájmu se v Česku těší komplexní ochrana majetku?
Zájemců výrazně přibývá, jednak díky tomu, že česká společnost bohatne, ale především i díky tomu, že se zlepšuje obecné povědomí o existenci nástrojů přímo určených ke správě majetku, jako jsou třeba svěřenské fondy. V roce 2024 budeme slavit deset let existence institutu svěřenských fondů v českém právním řádu. Deset let tedy trvalo, než se podnikatelé a podnikající rodiny seznámili s tím, jaké nástroje mohou využít k ochraně majetku, a právě nyní přichází doba, kdy od studia přechází k realizaci vlastních záměrů.
Co by měl mít zájemce rozmyšlené, když chce zabezpečit svůj majetek před riziky, jako jsou rodinné spory nebo rozvody?
První otázka, kterou mu právník nebo poradce položí, je na cíl, kterého chce dosáhnout. Potom je třeba vědět, nakolik důvěřuje aktuálním schopnostem svých potomků v oblasti řízení majetku. Nemá příliš smysl se bavit o víře v budoucí schopnosti, protože ty zpravidla nepřicházejí, nebo přicházejí v jiné podobě, než rodič očekával. Dále se ptáme také na rizika, která klient vnímá kolem sebe, protože každý je citlivý na nějakou jinou situaci. Někdo se více bojí války, někdo pandemie, někdo má obavy z toho, že se jeho předci dožili příliš nízkého, či naopak příliš vysokého věku. Výsledkem je vytvoření unikátní typologie každého klienta. Na jejím základě jsme pak schopni definovat jednotlivá ustanovení takzvaného zakladatelského statutu a nastavit potřebné mechanismy.
Jak rychle je možné zřídit svěřenský fond? Je možné to zvládnout třeba i během jedné návštěvy u svého právníka?
To rozhodně ne. Základem každé takové entity je její statut, zakládací dokument. Ten je potřeba opravdu precizně vypracovat, aby pamatoval na všechny situace, které se mohou v budoucnu přihodit. Proto se příprava pohybuje v řádech měsíců. U svěřenských fondů to obvykle trvá šest až dvanáct měsíců.
Říká se, že největším rizikem při nastavování principů správy rodinného majetku je špatná volba správců a poradců. Souhlasíte s tím?
I zde platí tradiční rčení „práce kvapná málo platná“, a to především v tom, že nastavená pravidla nemusí plně odpovídat představám zakladatele. Když zakladatel ještě za svého života zjistí, že něco nefunguje a není s něčím spokojen, je to špatně a nemělo by k tomu docházet. Hlavním úkolem poradce je připravit entitu sloužící k ochraně majetku na řadu rizik, která se dají očekávat jak z historické zkušenosti, tak z negativních budoucích scénářů vývoje. Klient by měl odcházet s pocitem, že jeho představa byla naplněna a byla jen asi tak třetinová oproti tomu, jaké další situace je schopen svěřenský fond nebo jiný zvolený nástroj řešit a čelit jim.
Jak by měl zájemce poradce vybírat?
Určitě by si měl vybrat někoho, kdo má s podobnými řešeními zkušenost, a dokonce bych doporučil zkušenost přeshraniční. V českém právu jsou family office, svěřenské fondy a rodinné nadace poměrně mladé instituty. Například svěřenské fondy fungují v České republice právě deset let, v zahraničí ale existují desítky let.
Je zahraniční zkušenost žádoucí i v případě, že klient plánuje chránit jen a pouze český majetek?
Určitě. České řešení není ničím novým, nýbrž převzatým řešením ze zahraničí. České svěřenské fondy a nadační fondy jsou institutem, který je převzat z kanadského občanského zákoníku a tamní právní úprava je zase velmi podobná úpravě trustů nebo rodinných nadací v Lichtenštejnsku.
Nebývá ale výjimkou, že i čeští podnikatelé zakládají například trusty v zahraničí. Má to ale vůbec smysl, když říkáte, že česká právní úprava vychází z osvědčené zahraniční praxe?
Důvody vedoucí k založení trustu nebo nadace v zahraničí bývají zpravidla dva. První je čistě obchodní. Jedná se o případy, kdy správu majetku řeší podnikatel, který obchoduje se zahraničím. Například lichtenštejnský trust nebo rodinná nadace jsou naprosto běžným partnerem v obchodních vztazích v Evropě i ve světě. Nechci tím říci, že české svěřenské nebo nadační fondy jsou v zahraničním kontextu nečitelným či nedůvěryhodným subjektem – lichtenštejnské právo má ale ve správě rodinného majetku mnohem delší tradici a lidé s ním umějí lépe pracovat.
Druhý důvod je pak bezpečnostní. Uplatní se zejména v případě, kdy zakladatel má nějakou špatnou zkušenost, ať už historickou, nebo současnou, s vývojem právního nebo politického prostředí v České republice nebo nemá víru v budoucnost této země. Takový klient pak uvažuje o založení zahraniční struktury.
Dokázal byste odhadnout, jak velká část českých podnikatelů volí zahraniční nástroje ochrany majetku?
Poměr klientů, kteří chtějí okamžitě založit trust nebo obdobnou entitu v zahraničí, je 20 až 30 procent. Na druhou stranu bych řekl, že je jen 20 procent klientů, kteří neuvažují nebo vylučují zahraniční alternativy. A ten zbytek jsou pak ti, kteří možnost využití zahraničních nástrojů berou jako možnou variantu a nechtějí ji do budoucna úplně vyloučit. Ti pak zakládají svěřenské fondy v podmínkách České republiky, ale s možností exitovat do zahraničí do struktury, kterou jim tam poradci předpřipraví.
Jak je nakládáno s finančními prostředky, které byly vloženy do svěřenského fondu? Je možné je nějak zhodnocovat a investovat?
Finanční prostředky, stejně jako veškerý další majetek ve svěřenském fondu, spravuje správce. Velmi často se setkáváme s tím, že naši klienti mají již před založením nějaké investiční aktivity či poradce, kteří jim s investicemi pomáhají. Tyto aktivity mohou samozřejmě pokračovat i po založení svěřenského fondu, a to pouze s tím rozdílem, že prostředky investuje správce ve prospěch fondu, a ne sám klient.
Vyšlo v Právnímrádci.cz dne 8. 6. 2023
Autor: Matej Slávik
