ESG je dnes konkurenční výhodou, zítra nezbytností, říká Kateřina Šveřepová

Je ESG jen další povinná byrokratická překážka a „odškrtávání políček“, nebo spíše hlubší a dlouhotrvající proces, který přinese pozitivní důsledky vaší firmě i celé společnosti? Jak se dnes týká malých a středních podniků a mají se ho obávat? Na koho se v případě potřeby pomoci s ESG mohou podnikatelé obrátit? To jsou některé z otázek, na které v rozhovoru pro INFO.cz odpověděla Kateřina Šveřepová, partnerka advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný.

I malé a střední firmy už ve velkém naskakují do ESG a připravují si vlastní strategie. Podle průzkumu univerzity Luigi Bocconi v Miláně, uskutečněného na tisícovce majitelů firem, už takovou strategii má implementováno více než čtvrtina firem, prakticky dvojnásobek stavu z roku 2020. Jsme podle vás blízko toho, že se implementace ESG i v malých a středních podnicích stane zkrátka normou?

Nevím, zda se dá úplně říct, že normou, ale zcela určitě již jde dnes pro malé a střední podniky o realitu. Je omyl a chiméra myslet si, že ESG dopadá jen „na ty velké korporace“. Úplně stejně to postihuje i malé podniky, protože i ty jsou součástí dodavatelských řetězců pro velké firmy. Současně již také ESG vyžadují banky, pojišťovny a jiné instituce (jak Kateřina Šveřepová dodává, ty mají již dnes povinnost dle nařízení EU č. 2019/2088, o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb, informace o ESG sbírat a reportovat ČNB, pozn. red.).

Postupem času se to dá ve stále větší míře očekávat od zadavatelů ve veřejných zakázkách, směřuje k tomu i poskytování dotačních zdrojů. Pro malé a střední podniky to už tedy dnes realitou je – a dříve či později se s tím tedy bude muset vyrovnat každý malý a střední podnik.

Co si má laik pod pojmem „ESG“ vlastně představit?

To je výborná otázka. Já osobně preferuji možná více než „ESG“ pojem „udržitelnost“, a právě z tohoto pohledu si myslím, že malé a střední podniky jsou na tom lépe než ty velké. Ty malé a střední totiž reálně podnikají ve „svém“ regionu, v konkrétním místě a čase. Jsou proto více svázány s místní politikou, se zaměstnanci i se širokou veřejností – tedy s tím, jak daný podnik působí na široké okolí.

ESG je vlastně požadavek – svým způsobem velmi logický – aby firma podnikala ohleduplně, zodpovědně, aby nebrala v potaz pouze otázku tvorby zisku, ale aby v rámci své obchodní činnosti zohledňovala i určitou dlouhodobost a udržitelnost. To se na její ziskovosti sekundárně také promítne, protože podnik, který se dokáže začlenit do svého prostředí, je mezi místními lidmi mnohem oblíbenější, vytváří vazby i vůči svým zaměstnancům a má od okolí mnohem větší podporu, což se pozitivně projevuje právě i na míře ziskovosti jeho podnikání.

ESG je zkratkou pro tři hlavní pilíře udržitelnosti, kterými jsou ohled na životní prostředí, důraz na sociální vztahy a vazby ve vztahu k zaměstnancům, ale i k širšímu okolí, a „governance“, což je transparentnost a schopnost firmy komunikovat s okolím i dovnitř a nastavit pravidla jejího fungování tak, aby jí okolí „rozumělo“. Jde tedy o něco, co už dnes progresivní a odpovědné firmy dělají. Z tohoto pohledu tedy nejde o žádnou velkou novinku.

Kdybychom tedy měli představit čtenářům, co má takový malý nebo střední podnik splnit, pokud se bude chtít pustit do implementace ESG, co by to bylo?

Já bych mu doporučila, aby začal u sebe – podíval se na to, jak to má u sebe v podniku nastavené. Spousta podnikatelů zejména právě v té kategorii menších a středních firem totiž opravdu již podniká odpovědně – v souladu s legislativou, mají nastavená pravidla rovného odměňování, pravidla pro ochranu osobních údajů, snaží se využívat příležitostí ekologizace svého provozu, zkrátka jsou schopni vyhlížet do budoucnosti a identifikovat rizika, která přicházejí se změnami klimatu, sociodemografickým složením společnosti a regulatorními požadavky, a snaží se na ně adaptovat.

Myslím si, že dnes spousta malých a středních podniků, právě tím, jak jsou spjaty se svou lokalitou, již určitá opatření nastaveny mají. Je proto potřeba začít tím, že si o nich vytvoří přehled a také zjistí, kde mají mezery. Z toho jim vyjde, že již nějaká strategie fakticky existuje. Druhým krokem je pak identifikovat a popsat ta místa, kde něco chybí, kde je ještě potřeba přijmout nová opatření.

Dále do toho vstupuje ještě regulatorní aspekt. Většina těch pravidel a kritérií je velmi podrobně popsána na úrovni Evropské unie, postupně se to propisuje i do české regulace. Samozřejmě, tady je poněkud složité, aby se v tom všem malý nebo střední podnik zorientoval, ale již dnes existují nástroje, které jim orientaci v té „regulatorní džungli“ usnadní a díky kterým si podnik sám může ověřit, co má nastavené, jaké procesy fungují a ve kterých oblastech má naopak slabinu.

Určitě je dobré využívat například mechanismy, které poskytují podnikatelské asociace, třeba Hospodářská komora hl.m. Prahy pro tento účel již připravila nástroj, který malým a středním podnikatelům umožňuje udělat si vlastní posouzení svého ESG skóre „na míru“, tedy CSI (Corporate Sustainability Index).

Zmiňujete „ESG skóre“, znamená to tedy, že lze úroveň implementace ESG v jednotlivých firmách kvantifikovat?

Ano, ta pravidla, která právě vytvořila Evropská komise, směřují k tomu, aby se dalo ESG skóre přesně kvantifikovat a jednotlivé podniky mezi sebou porovnávat. Jedná se o velmi sofistikovanou, robustní metodiku, která začíná rozdělením činností na tzv. regulované a neregulované s tím, že „regulované“ jsou všechny ty činnosti, které mají nějaký dopad na životní a sociální prostředí, a v těch jsou velmi podrobně stanoveny hodnotící parametry, takže vám skutečně vyjde konkrétní procentuální ohodnocení, nakolik jste „udržitelní“ z pohledu evropské legislativy. V budoucnu bude také každý podnik povinen, obdobně jako nyní zveřejňuje výroční závěrku, uveřejnit zprávu s podrobným popisem své ESG strategie (povinnost zavádí směrnice o nefinančních informacích s účinností pro velké podniky již od r. 2024).

To zní trochu složitě, dává tedy pro malou nebo střední firmu smysl požádat o asistenci nějaké poradce?

Určitě si myslím, že minimálně na začátku pomůže obrátit se na nějakého poradce, který pomůže zmapovat ty „regulované“ a „neregulované“ činnosti a doporučit postup.

V otázce ESG by mělo jít o komplexní poradenskou službu. Není to jen o tom, abyste se podívali, v jakých oblastech ty požadavky splňujete a v jakých ne, ale je také potřebné nastavit si nějakou rozumnou strategii a přijmout třeba i nějaká technická opatření, pokud vám zejména v environmentálním hodnocení vyjde nějaký nedostatek.

Současně je to ale i o tom, že si svou ESG strategii nastavíte v souladu s tou obchodní a dáte tak i navenek vidět, že to téma udržitelnosti „žijete“, že jej nevnímáte ryze byrokraticky, že váš podnik se na ně adaptuje svým fungováním a předmětem činnosti.

Je to tedy i o sebeprezentaci. ESG nemá být o tom, že jen plníte jakási přísná a nesmyslná pravidla, která stanovuje nějaký úředník v Bruselu, nýbrž o tom, že se každý podnikatel podívá sám na sebe a řekne si: „Jak mám podnikat, abych tady mohl být ještě za 50 nebo za 100 let?“

Je tedy potřeba vybrat poradce, který je schopen pomoci ušít ESG strategii konkrétnímu podniku na míru, se zřetelem primárně na jeho obchodní strategii, a i ji veřejnosti a obchodním partnerům správně odprezentovat.

Dnes se tedy ESG pro firmy již stává jakousi konkurenční výhodou?

Ano. Dnes konkurenční výhodou, zítra nezbytností. S ohledem na nastavení legislativy již dnes nedostanete úvěr v bance bez toho, abyste zodpověděl nějaké základní otázky ve vztahu k tomu, jak vy jako podnikatel vnímáte svoji udržitelnost.

To bude postupně sílit, stále více se to bude promítat do zadávacích řízení a bude vyvíjen větší tlak i na podnikatele dodávající služby a zboží veřejnému sektoru. Neumím si představit, že by se do budoucna podnikatel obešel bez toho, aby měl vlastní strategii udržitelnosti.

Nicméně je potřeba dodat, že to není podmínka. Vy to zatím mít nemusíte. Samozřejmě je jen na vás, říct si, jestli se chcete přizpůsobit podnikatelskému prostředí, které k tomu směřuje, anebo ne.

Nemůže potom v případě veřejných zakázek dojít k negativnímu efektu, když tedy v nějakém konkrétním případě nebude dostatek uchazečů s implementovaným ESG, tak že se taková zakázka zkrátka bude jen těžko soutěžit?

Já si myslím, že to bude mít přesně opačný, pozitivní efekt. Dojde totiž ke srovnání podmínek odpovědných i méně odpovědných dodavatelů. Podle mého názoru je chybou, že se dnes tak extrémně tlačí jen na cenu, která je často jediným kritériem. Do ceny vám přitom vstupuje spousta nefinančních faktorů. I dnes, už tak, jak jsou nastaveny zadávací předpisy, mají zadavatelé možnost hodnotit například náklady životního cyklu, prvky sociálního začleňování, a i v zákoně je vlastně ta povinnost již stanovena (konkrétně v § 6 odst. 4 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek). Pokud to je možné, tak vy jako zadavatel musíte již nyní při výběru dodavatele zohlednit sociální a environmentální odpovědnost.

To, že se to nedělá, podle mě spíše ztěžuje situaci odpovědným podnikům, které již dnes intuitivně požadavky na odpovědnost vlastního podnikání dodržují. Nemyslím si proto, že by zavedení ESG mělo mít negativní vliv na dostupnost plnění v zadávacích řízeních.

Spatřujete v otázce plošného tlaku na implementaci ESG také nějaká negativa, například ve zvýšené administrativní náročnosti nebo prodražení zakázek?

To je vlastně podstatou fenoménu udržitelnosti – podívat se na dodávání služby či zboží v celém kontextu a zjistit, kolik vlastně opravdu stálo to, abyste vy na konci mohli službu či své zboží dostat. Ono to tedy zdánlivě možná povede k navýšení ceny v rámci toho samotného zadávacího řízení, ale v rámci celého dodavatelského řetězce nebo celého životního cyklu poskytnutí služby to ke zvýšení celkových nákladů ve skutečnosti nepovede – ony se tam jenom propíší. Tak to alespoň vnímám já.

U nás je to i otázkou toho, jak tato povinnost bude transponována, nicméně ta myšlenka je postavena takto. Je samozřejmě nezbytné najít řešení, která co nejméně administrativně zatíží již tak náročný zadávací proces. Tím by mohlo být např. zvýhodnění dodavatele v zadávacím řízení při předložení certifikátu o ESG skóre.

Jak je to s časovou složitostí implementace ESG? Jde o běh na měsíce, nebo spíše roky?

Je potřeba ESG a s ním spojené strategie nevnímat jako záležitost, kterou si teď odbudete a pak už se vás nebude týkat. Vrátím se na začátek – vy se podíváte, jak váš podnik má a může fungovat udržitelně, to nastavíte a pak se tím řídíte celou dobu. Je to nový přístup k podnikání, není a nemělo by to být o tom, abyste si splnili nějaké povinnosti a abyste něco mohli napsat do ESG reportu, ale o tom, abyste to ESG jako podnik „žili“ a díky tomu se dostali k pozitivním externalitám toho, že jste udržitelní – výhodnějšímu financování, lepšímu přístupu k veřejným zakázkám, loajálnějším zaměstnancům, podpoře regionu, v němž podnikáte.

Info.cz, 20. 12. 2023

Autor: Marek Korejs