„Víc než třicet let po revoluci se dostáváme do fáze, kdy opět máme generaci, která majetek nabyla a rozhoduje, jak s ním naložit,“ říká v rozhovoru pro HN. Základní otázka, kterou podnikatelé řeší, je, zda svůj byznys předat další generaci nebo prodat. Předání rodinného podnikání může být podle Hollmanna sice náročnější, nicméně může zajistit pokračování rodinné tradice a uchování hodnot do budoucna.
Kterou cestu volí vaši klienti?
Čím dál častěji se snaží udržet majetek v rodině. Když máte úspěšnou firmu, tak za ni samozřejmě dostanete velmi zajímavé nabídky. Ale také se na to můžete podívat jinak – pravděpodobně vám také dobře profituje, a to tak, že máte finanční prostředky na velmi hezký život. Prodejem pak sice získáte více peněz, ale co s nimi? Každodenní život se vám tím už rapidně nezlepší. Můžete si samozřejmě koupit další majetky, které vám budou generovat příjmy, ale spolu s tím vám narostou i starosti. Nebo budete mít peníze zjednodušeně řečeno na účtu a budete je utrácet. S vlastnictvím úspěšného byznysu se současně pojí i určitá společenská prestiž a uznání, o které může klient prodejem přijít. Pouhé vlastnictví majetku nikoho ve společnosti nepředurčuje k osobní zajímavosti.
Další věcí je, že úspěšní podnikatelé byli zvyklí třeba 30 let dennodenně vést firmu nebo na její činnosti alespoň dohlížet z pozice dozorčí rady. Po jejím prodeji zjistí, že s nadsázkou nemají kam ráno vstávat. Že jim celý den nikdo nevolá nebo nepíše, aby se účastnili na chodu firmy. Na těchto klientech je vidět, že nezáleží na tom, zda jim je 60, 70 nebo 75 let, velice rychle jim pracovní život začne chybět. Je to rovněž častý příklad toho, že podnikatelům nejde vždy jen o peníze, ale svůj život propojili s firmou, která nese jejich hodnoty a často i jméno.
To vše tedy způsobuje větší zájem klientů o to, jak nastavit správu majetku i pro další generace. Logicky je zájem o svěřenské a nadační fondy nebo nadace, což jsou instituty, které právě ke správě majetku vznikly nebo se jí přizpůsobily.
V Česku jsou svěřenské fondy v legislativě zhruba deset let. Jak byste dosavadní dobu zhodnotil?
Od začátku, kdy se začalo řešit zavedení svěřenských fondů do občanského zákoníku, jsem věřil, že o ně bude zájem. Proto jsme také v této oblasti jako advokátní kancelář začali podnikat. V prvních letech, řekl bych od roku 2014 do roku 2018, byl svěřenský fond pojem, který u lidí evokoval nějaký typ neprůhledných struktur. Setkávali jsme se s nedůvěrou v tento institut. Když se tohle překonalo, tak se často říkalo, že svěřenské fondy jsou jen pro bohaté. A už i toto mínění se překonává. Klienti, kteří přicházejí, zdaleka nejsou jenom velcí podnikatelé.
Kdo jsou tedy vaši klienti?
Jejich škála je opravdu široká a je to jedna z věcí, které mě za uplynulých deset let nejvíce překvapily – o svěřenské a nadační fondy nemá zájem jen jeden segment společnosti. Jsou to rodiny, které mají relativně malé podniky a jejichž cílem je jednak zachovat rodinné podnikání a současně nastavit základní pravidla a filozofii i pro další generace. Jsou to lidé, kteří svůj produktivní věk žijí a pracují na základě vlastní filozofie a tu chtějí předat současně s majetkem dále do rodiny.
Dále pak máme klienty, kteří zdědili či restituovali majetky a nechtějí je dělit.
A nesmíme opomenout ani podnikatele, kteří jsou ještě před vrcholem nebo na vrcholu své podnikatelské kariéry a uvědomují si, že prostřednictvím svěřenského či nadačního fondu mohou konsolidovat svůj majetek natolik zajímavě, že mohou například omezit některá podnikatelská rizika, která z podnikání vyplývají, a mohou být díky tomu v byznysu odvážnější.
Na druhou stranu: proč neprodat firmu a nerozdělit peníze rodině?
Ano, to může znít jednoduše a lákavě. Z jiného úhlu pohledu jsou ale takové peníze přítěží. Za svou firmu sice dostanete určitý objem peněz, který předáte další generaci, ale co se vám tímto způsobem už nepodaří předat, jsou nemateriální věci: jak těžké bylo se do této fáze dostat, kolik je za vaším majetkem péče, úsilí, energie, odříkání a nervů. „Jednoduché“ peníze z prodeje často kazí nadějné mladé životy tím, že nastupující generace pak nemá motivaci dokázat něco sama. Ztráta motivace a život bez ambice jsou pak stále těmi malými problémy, majetkem pokřivené osudy máme každý kolem sebe. Správně nastavený svěřenský nebo nadační fond naopak drží rodinu motivovanou k rozvoji a úspěchu společného podnikání, z čehož pak těží celá rodina.
Jaké jsou nejčastější požadavky, se kterými přijde klient?
Základním požadavkem bývá takzvaně dát si věci do pořádku. Ve firmě, která je tím hnacím motorem klienta, bývá většinou pořádek, ale za dividendy nebo za výnosy z podnikání si často klienti něco pořídí, včetně investic. A to vesměs bývá takzvaně neuklizené a neuspořádané. Soukromý majetek je roztříštěn na řadě míst. Jsou majetky, ke kterým potřebují hesla nebo elektronické klíče, a jen oni vědí, jaké jsou a kde je mají uschované.
Čili klienti nejčastěji říkají „mám tady podnikání, mám nějaký soukromý majetek a chci si ve věcech udělat pořádek, který mi zaručí, že pokud by se mi něco stalo, bude jasně dané, co se s mým majetkem bude dít, jak se má spravovat, kdo ho má řídit“. A nemusíme nutně mluvit o konci života. Ale třeba i o úrazu, kvůli kterému bude člověk zdravotně indisponován třeba na dva tři měsíce – i to může způsobit obrovské problémy při správě majetku i při řízení firmy.
A co snaha motivovat další generaci k podnikání?
To bývá druhý nejčastější požadavek. Ukázat jim, že nemají vyšlapanou cestu, ale jen – dalo by se říci – „předšlapanou“ a je na nich, zda chtějí převzít rodinný podnik. Když svěřenské nebo nadační fondy zakládáme, je u toho vždy celá rodina nebo celý okruh beneficientů, a to od malých dětí až po dospělé. Děti pak začnou vnímat, že v rodině existují ještě nějaká jiná pravidla, než jsou ta, že rodiče se poslouchají. A velmi brzy vnímají, že jsou součástí rodinného podniku, a ani nepřemýšlejí o tom, že by dělali něco jiného. Občas se sice stává, že děti nechtějí převzít řízení firmy. Fond vám ale umožní, že dáte možnost se k řízení firmy vrátit dalším generacím, třeba i pravnoučatům.
Do jaké míry je vaše práce právničina a do jaké psychologie?
Psychologie hraje samozřejmě důležitou roli. Musíte získat důvěru klienta, že jste mu při nakládání s majetkem partnerem, že chápete, jaký řeší problém. Musíte mu vysvětlit, že ten problém řešení má a spočívá v nějakém uspořádání a nastavení vnitřních pravidel. A musíte mu ukázat, že je více variant, ale zároveň mu doporučit tu nejvhodnější. Právní nastavení je samozřejmě základ.
Lze vůbec použít nějaká modelová schémata? Není to tak, že každý případ je individuální?
Máme za sebou řadu případů, takže už dovedeme vytvářet modely na nejčastější situace a pak je doupravit na míru.
Vraťme se ještě k potenciálním výhodám prodeje majetku. Prodej může být cesta, jak zabránit tomu, aby se rodina úplně rozhádala kvůli tomu, kdo podnik převezme a bude ho řídit…
Ano, spory mezi sourozenci v případě řízení firmy jsou běžné. Zakladatel většinou byl jen jeden a měl jedno rozhodující slovo. Kdyby pak ale měli začít rozhodovat třeba dva potomci, může nastat problém. A je jedno, jestli jim předává firmu nebo svoji chalupu. Navíc se může přidat ještě externí element v podobě partnerů, manželů či manželek… Nastane pak emoční guláš, který téměř nemá řešení. A právě proto existují svěřenské fondy a další struktury, které umožňují sporům mezi potenciálními dědici předejít. Jen je potřeba začít situaci řešit dříve, než už je rodina rozhádaná.
Čím se nejčastěji zabraňuje tomu, aby se rodina úplně nerozhádala při řízení firmy?
Samozřejmě záleží vždy na tom, jak zakladatel nastaví pravidla. Často se v rámci fondů řeší to, jak se do rodiny zapojí další osoby mimo přímou linii. Dále fondy neumožňují příliš velký prostor pro hádky nebo nějaký konfrontační dialog mezi potomky, protože zakladatel dopředu stanoví jasná pravidla. Prostor pro debatu o nových pravidlech je pak vlastně vyloučen. To se každému může nebo nemusí líbit. Většinou bývají pravidla nastavena tak, aby zejména motivovala ke spolupráci a k dobrému rozvoji firmy, ale kompetence jsou jasně vymezeny. Zakladatel do nastavených pravidel může samozřejmě kdykoli vstoupit a upravit je.
Daří se vám klienty přesvědčit, aby se všechna pravidla dala na papír? Sepisují něco, co by šlo nazvat rodinnou ústavou?
V rámci procesu zakládání fondu spolu s klienty dle potřeby a záměru, kterého chceme dosáhnout, vytváříme vedle obligatorních dokumentů i další, které mohou sloužit různým účelům. Jako příklad lze uvést wish listy, které mohou sloužit například ke specifikaci zájmů zakladatele, anebo právě rodinné ústavy. Ty se pak připravují zejména v rámci fondů, na kterých je účastna skutečně celá rodina, přičemž jejich cílem je spolu s fondem a povinnými dokumenty zajistit uchování a sledování rodinných hodnot napříč generacemi.
Dá se říci, že nyní v Česku zažíváme období, kdy se teprve rodí podnikatelské rodiny a klany?
Ano, o tom jsme se bavili na začátku. A naší společnosti velmi chybí uvědomění si, že rodina má také určitý majetkový rozměr a že je důležité ho držet pohromadě a posilovat na základě společných hodnotových pravidel. U společností, které nebyly postiženy násilným záborem majetku, je taková situace zcela běžná.
Kolik je nyní v Česku svěřenských fondů? A jak vidíte další vývoj?
Dnes jich máme v Česku zhruba pět tisíc, z toho největší nárůst proběhl v posledních třech letech. Trend je jasný, v příštích pěti letech očekávám, že jejich počet může vyrůst až na deset tisíc.
Navíc když se podíváte do Evropy, tak Česká republika je jednou z mála zemí, které upravují svěřenské a nadační fondy pro soukromé účely. To je pozitivní a může to přivést zahraniční klienty. Vedle nás fondy fungují například ve Velké Británii, Francii, Švýcarsku nebo Lichtenštejnsku.
Proč je větší zájem poslední tři roky? Covid, tragická smrt Petra Kellnera?
Obě dvě tyto nešťastné události přiměly lidi se zamyslet nad tím, zda mají své věci v pořádku. Během covidu to bylo násilné přimění k přemýšlení, protože samozřejmě řada lidí musela zůstat doma, ve vyšším věku byli ohroženější skupinou a podobně. Také tragická smrt Petra Kellnera některým ukázala, že může nastat situace, na kterou nemusí být každý připraven.
Dalším důvodem, který zvyšuje zájem lidí o fondy, je ochrana nastupující generace a anonymita beneficientů. Protože pokud dnes převedete majetek závětí nebo darovací smlouvou nebo jakýmkoliv jiným smluvním instrumentem na své potomky, tak v tu chvíli se objeví v některém veřejném rejstříku. Ať už je to katastr nemovitostí či obchodní rejstřík. A někteří klienti řešili, jak pomoci tomu, aby jejich děti nebo vnoučata nenarazili na partnera, který s nimi bude chtít být jen kvůli majetku. Dnes jsou poměrně snadno dostupné programy, které vám prolustrují veřejné rejstříky a zjistí vám, kdo má jaký majetek.
Koho si klienti nejčastěji určují za správce fondu? Je to někdo externí, nebo někdo z jejich nejbližšího okolí?
Často je to zakladatel sám nebo je to někdo z nejbližšího okolí. Třeba lidé, které má zakladatel dlouhá léta ve firmě na důležitých postech, jako je finanční ředitel, právník a podobně. Vždy platí to, že se znají opravdu řadu let. V případě větších firem a majetků bývá nejčastější kolektiv správců složený z profesionálních manažerů doplněných někým z bližšího okolí. V některých oblastech stačí rozhodnutí jednoho správce, u podstatnějších věcí a rozhodování je pak třeba například i jednomyslné hlasování všech správců.
V několika fondech je naše společnost správcem, ale daleko častěji jsme dosazováni do pozice protektora, což je vlastně taková dozorčí rada fondu. U těch nejdůležitějších jednání musí rozhodnutí správců ještě potvrdit protektor. A samozřejmě platí, že ten poslední článek vždycky přijímá finální odpovědnost, která je jak trestněprávní, tak majetkoprávní. A pokud správce nebo protektor jedná v rozporu s právním řádem anebo v rozporu s tím, co je stanoveno zakladatelem v zakládací listině, tak nastupuje ručení. Čili vždy by to měl být odborník, který rozumí tomu, co dělá, a neměla by se ani jedna funkce podceňovat právě z důvodu těchto odpovědností. A pak si zase zakladatel a beneficienti mohou být jistí, že fond je řádně spravován, protože správce nebo protektor musí jednat s maximální odbornou péčí a péčí řádného hospodáře.
Na kolika založeních svěřenských fondů se vaše společnost podílela?
Ono jedna věc je, kolik fondů jsme založili, a druhá, s kolika fondy aktuálně spolupracujeme. V této souvislosti jsme tak „náš otisk“ zanechali na více než dvou stovkách fondů a zahraničních entitách, které slouží ke správě majetku našich klientů.
V čem se nejvíc liší svěřenský fond a nadační fond?
Svěřenský fond umožňuje vyšší flexibilitu při nastavení a vyšší míru anonymity pro beneficienty. Určitě není tak náročný na profesionály v orgánech, protože stačí jeden správce, zatímco v nadačním fondu musí být rada alespoň trojčlenná. Nadační fond má zase právní subjektivitu, takže je vnímaný jako standardní právnická osoba. To v případě svěřenského fondu není. Takže pokud máte v plánu do entity vložit nemovitosti v zahraničí, tak bychom doporučovali nadační fond. Pokud se jedná o institut pro správu vašeho rodinného majetku zejména v Česku, tak bychom doporučovali svěřenský fond. Samozřejmě výběr nemusí být definitivní, jeden institut lze transformovat v druhý a naopak.
Vyšlo v Hospodářských novinách dne 14. 8. 2023
Autor: Milan Mikulka
