Svěřenské fondy u nás „zpopularizoval“ premiér Andrej Babiš a jeho rozhodnutí vyčlenit do nich holding Agrofert. „Vkládání majetku úředních osob nebo funkcionářů ve veřejné správě do svěřenských fondů je zcela standardní záležitostí,“ říká k tomuto postupu předsedy vlády nejmladší společník advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný advokát Jakub Hollmann. Jenže ďábel bývá ukryt v detailu. V rozhovoru potvrdil, že zájem podnikatelů ochránit majetek před podnikatelským rizikem i příbuznými raketově stoupl v loňském roce v důsledku koronavirové krize.
Jací lidé u vás poptávají pomoc se založením svěřenských fondů?
Jsou dva typy klientů: jedni, kteří se báli o své zdraví a nevěděli, co nás vlastně čeká na konci pandemie nebo v jejím průběhu. Chtěli také předcházet rizikům neuspořádaného majetku. A druhá skupina byla ta, která svůj majetek získaný podnikáním chtěla uspořádat, strukturovat a ochránit. Troufám si říci, že krize loňského roku posílila českou veřejnost z hlediska uvědomění si, co jsou to skutečné hodnoty, co je to majetek a jakou si zasluhuje ochranu. Řada podnikatelů byla vyřazena ze svých aktivit a čelila nemalým rizikům. Nebo měli jednoduše čas přemýšlet a kladli si řadu otázek.
Ta základní může být, k čemu všemu se dají svěřenské fondy použít?
Především umožňují poklidné mezigenerační předávání majetku, jeho uspořádání a ochranu aktiv. Protože při podnikání jste často terčem útoků, ať už domnělých věřitelů, nebo falešných směnečných věřitelů. Typů ekonomických útoků, co přicházejí do úvahy, je celá řada. Ochrana majetku ve svěřenských fondech znamená, že nechcete, aby byl postižen podnikatelským rizikem. Druhá výhoda je stanovení si vlastních pravidel pro účely dědického řízení, a potom je i střet zájmů jedním z témat, které je důvodem pro založení svěřenských fondů.
Mluvíme-li o diverzifikaci rizika jako o jednom z důvodů, proč se svěřenský fond zakládá, před čím konkrétně mě chrání?
Představte si, že vlastníte kromě obecných věcí životní potřeby nemovitost, automobil, nějaké dědictví a podnikáte. Pokud podnikáte prostřednictvím obchodní korporace, ručíte za závazky do výše nesplaceného základního kapitálu. Podnikáte-li jako živnostník, ručíte celým svým majetkem. Pokud se dopustíte trestné činnosti v rámci podnikání s obchodní korporací, pak i váš osobní majetek je najednou ohrožen a ručení do výše nesplaceného základního kapitálu je najednou jen fata morganou. Rizik při podnikání je celá řada, včetně domnělých věřitelů nebo šikanózních insolvenčních návrhů. Na to nemusíme jít příliš daleko do historie, ty kauzy českou podnikatelskou sférou svého času poměrně otřásaly. To, že vyčleníte majetek do svěřenského fondu, znamená, že se tohoto majetku z hlediska právního zbavíte, oddělíte jej od sebe. A majetek, kterým následně ručíte, je pouze majetek, který je psán na vaši osobu. Nejedná-li se o účelový převod, není tam příčinná souvislost s podnikatelským rizikem a vy tak majetek pro svou rodinu ochráníte poměrně zásadním způsobem.
Ve kterých případech jde o účelový převod?
Když lze nalézt příčinnou souvislost mezi pácháním trestné činnosti nebo snahou vyhnutí se některým závazkům, typicky placení výživného, placení dluhů, zesplatnění směnek. Čili pokud má například dojít ke splacení některého závazku a vy dva nebo tři roky předtím majetek převedete do svěřenského fondu, pak se takový věřitel může domáhat relativní neplatnosti takového převodu a soud mu zpravidla vyhoví.
Svěřenské fondy ale v českém právu nejsou úplnou novinkou, byť se na ně během minulého režimu pozapomnělo…
Svěřenské fondy nebo jejich obdoba tu byly od roku 1811, přečkaly období první republiky a až socialistické občanské zákoníky je zrušily. Z toho pramení velká nedůvěra české veřejnosti vůči tomuto nástroji poté, co jej obnovil nový občanský zákoník. V prvních dvou letech byly fondy velice kritizovány, a to i Robertem Pelikánem, který je přestal kritizovat až poté, co se stal ministrem spravedlnosti. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že se zasadil o daňovou novelu, která umožnila jejich fungování.
Znamená to, že se ze začátku nevyužívaly kvůli daňovým důvodům? Až novelizace v roce 2016 umožnila svěřenským fondům, aby mohly v českém právním prostředí fungovat. Původní návrh v občanském zákoníku byl nedotažený z daňového hlediska. Zkrátka vy potřebujete, aby se struktura svěřenského fondu chovala jako holdingové uspořádání obchodní korporace, a nikoliv aby se každý přesun majetku zvlášť zdaňoval, což byl případ té původní úpravy.
Proč se tento typ správy majetku dostává do popředí až nyní?
Vinou vyvlastnění a totality u nás soukromý majetek v minulosti prakticky neexistoval. Pokud nějaké soukromé vlastnictví výjimečně bylo, muselo být dohledatelné, aby se o něj mohla strana postarat. Pak nastala transformace ekonomiky v 90. letech, proběhla víceméně divoká privatizace a víc než kdy jindy platilo heslo lehce nabyl, lehce pozbyl. Proto si lidé hlavu s tím, jak majetek uspořádat, příliš nelámali. Dnes, 30 let od revoluce, jsme ve stádiu, kdy podnikatelé majetek skutečně vybudovali, začínají o něm přemýšlet a hledat cesty, jak jej uspořádat v rámci rodiny, a hlavně jak jej mezigeneračně předat.
Čili institut dědictví se dnes oslabuje a lidé, kteří majetek mají, se jej snaží uspořádat ještě za života?
Ano, je to tím, že závěť je poměrně snadno napadnutelný institut. Pokud závětí rozdělujete svůj majetek mezi několik dědiců a některý z nich není se svým podílem spokojen, může různými procesními obstrukcemi vypořádání takového dědictví minimálně zdržovat. A to ostatní dědice, kteří majetek očekávají, potřebují, nutí k tomu, aby přistoupili na různé typy kompromisů. Vložíte-li majetek do svěřenských fondů, nejenže tomu nastavíte jasná pravidla fungování už na začátku, ale vlastně není diskuse o tom, že by se pravidla, která zakladatel fondu stanoví, měnila, pokud si to ten zakladatel přímo nevymíní.
Mohou dědicové po smrti zakladatele ovlivnit, co se bude s majetkem ve svěřenském fondu dít?
Tady naráží na sebe dvě tradiční právní kultury, a to anglosaská a naše kontinentální. Zatímco v anglosaské existuje jedno zcela přelomové rozhodnutí z poloviny 19. století ve věci Saunders vs. Vautier, které umožňuje v případě jednomyslného rozhodnutí obmyšlených změnit zakladatelský statut, naše podmínky to neumožňují. Myslím si, že je to správně, že toto pravidlo nebylo přeneseno do české úpravy, protože zakladatel má právo o svém majetku rozhodnout sám. On jej nabyl, svými aktivitami rozmnožil, a měl by mít i právo jako jediný se rozhodnout o tom, jak bude spravován a jak bude distribuován.
Nabízí se ale otázka, jestli svěřenské fondy podobně jako institut darování pro případ smrti netorpédují tradiční pojetí dědického práva?
Spíš se ukazuje, že svěřenské fondy poskytují mnohem větší svobodu o svém majetku a o tom, co se s ním stane po smrti zakladatele, rozhodovat. Ač stojí vedle dědického práva, ze všech dědických institutů jsou svěřenské fondy tím nejflexibilnějším. I v anglosaském světě tak můžete tímto způsobem takzvaně vydědit své nepominutelné dědice, a to v souladu s liberálním pojetím vlastnictví a rozhodování o svém majetku. Pokud za života založíte svěřenský fond a do něj vložíte veškerý svůj majetek, nedá se to pokládat za něco, co jste vyjmul z dědictví.
Nejde jen o dědictví, společnosti řeší i problém nástupnictví, kdy dochází k obměně ve vedení. Mohou tam i jinak svěřenské fondy pomoci?
Je to poměrně častým příkladem předávání rodinných společností, kdy majitel a zakladatel ještě nevěří, že by jeho potomek nebo dědic byl schopen firmu řídit. Vloží proto firmu do svěřenského fondu a vedle sebe jmenují dalšího jednoho nebo dva svěřenské správce. Bývají to lidé, kteří se podílejí na řízení obchodní společnosti i za stávajícího stavu, a do statutu v části, kde se o obchodní společnosti hovoří, stanoví přesné podmínky dědicům, za kterých se stanou jediným svěřenským správcem té společnosti a takzvaně ji ovládnou a budou ji řídit. Nebo bude účast společnosti ve svěřenském fondu zrušena a rodinná firma bude dál fungovat mimo fond. Ten tak může být formou přestupní stanice, než se dědic dovzdělá, získá zkušenosti nebo naplní jiné podmínky, které si ten původní vlastník a zakladatel stanoví.
Pojďme se na to podívat prakticky. Rozhodnu-li se, že chci založit svěřenský fond, co budu potřebovat a kolik mě to bude stát?
Svěřenské fondy se nezakládají při prvním, druhém nebo třetím setkání s klientem. Je to institut, který vyžaduje důvěru klienta a advokáta. Na trhu se samozřejmě objevuje řada ad hoc zřízených společností, které tyto služby nabízí, tam je ale veliké riziko, že tímto způsobem klientům zajistí víc potíží než přínosu. Advokát s klientem zpravidla řadu týdnů nebo měsíců jedná a zjišťuje důvody pro založení fondu, jaké jsou jeho rodinné poměry, jaká podnikatelská rizika vnímá, s jakými problémy v rodině se setkává a jakou má vizi o budoucnosti a o budoucnosti svého majetku. Potřebujeme pochopit základní nastavení, nejniternější myšlenky a motivy klienta, které má, když se pro svěřenský fond rozhodne. Majetkovou strukturu nepotřebujeme znát úplně do nejmenších detailů, stává se, že nám o některých majetcích klient ani říct nechce, takže čeká, jak struktura bude fungovat, a vloží majetek, o kterém nám neřekl, později. To je také poměrně běžná záležitost. Odměna za založení fondu je velice variabilní, protože záleží na složitosti té struktury a majetku, který do svěřenského fondu vkládáte.
Má stát kontrolu nad tím, co se ve svěřenských fondech děje? Do jaké míry?
Fondů je dnes kolem třech tisíc. Neexistuje nikde soupis majetku, který ve svěřenském fondu aktuálně je. Stát má přístup k zakladatelské listině, kde je majetek při založení fondu sepsán a identifikován. Zpravidla ale majetek, který chcete do fondu vložit, nepíšete do zakladatelského statutu, už jen proto, že odměna notáře se odvíjí od hodnoty majetku vkládaného do svěřenského fondu. Čili je zde tendence při založení fondu majetek vkládat spíše minimální a až následně jej vyčlenit. Stát má přehled o nemovitostech, které jsou zapsány na svěřenského správce v katastru nemovitostí, u movitého majetku jde o vozidla a věci evidované ve veřejných registrech. Jinak svěřenské fondy sice nejsou právnickými osobami, čímž jsou v českém právním řádu poměrně výjimečné, ale účetní a daňové předpisy se na ně dívají stejně jako na právnickou osobu. Mají tedy daňové i účetní povinnosti jako jakákoliv jiná právnická osoba. Zde je potřeba říci, že česká legislativa se velice snaží o to, aby svěřenské fondy byly transparentní. My dokonce máme jednu z nejtransparentnějších národních úprav v Evropě. S evidencí svěřenských fondů a skutečných majitelů jdeme mnohem dál než tradiční jurisdikce s trusty. Současná vláda se legislativně snažila, aby institutu svěřenských fondů pomohla, aby kritické výhrady, které zaznívaly v prvních letech, zmizely.
Mám-li už majetek vložený do svěřenského fondu, nehrozí mi, že o něj přijdu, že bude vytunelován?
Stejně jako v kterémkoliv jiném podnikání, i svěřenský fond má svá určitá rizika, na která musí pamatovat především zakladatel. Je potřeba si uvědomit, že svěřenský správce coby statutární orgán má obrovskou pravomoc v nakládání s majetkem, zejména s transakcemi uvnitř svěřenského fondu a navenek. Čili požadavky na kvalitu osoby svěřenského správce by měly být co nejvyšší. A to nejen ty morálně-volní, ale především co se týče kvalifikace a profesionální zdatnosti, vzdělání, a třeba i pojištění odpovědnosti. Předpokládáme v tomto směru i do budoucna vývoj legislativy tak, aby se požadavky na svěřenské správce zvyšovaly, aby právě riziko toho vytunelování bylo minimalizováno.
Čím to je, že ty menší majetky jsou ve svěřenských fondech spíše popelkou? Je to tím, že založení a správa je náročná a drahá záležitost?
Jednoduchá majetková struktura umožňuje i jednoduché uspořádání. Příliš si s tím nelámete hlavu. Máte-li ale těch aktiv více, jste i náročnější z hlediska jejich uspořádání, životaschopnosti a snažíte se, aby ta aktiva generovala další zisk nebo minimálně kryla inflaci. Je potřeba říci, že generace dnešních třicátníků často k majetku přišla od rodičů. Majetek si nevybudovali sami a neznají jeho hodnotu, jeho morální hodnotu, a nevědí, proč a jak by se o něj měli starat. A zakladatelé samozřejmě na tom velice lpí a svěřenské fondy zakládají na několik desítek let dopředu. Často totiž svým dědicům nevěří ani v jejich 30, 35 letech, že budou schopni se o majetek postarat.
Co když se věci nevyvíjí tak, jak zakladatel předpokládal? Existuje záchranná brzda pro případ, že se budu chtít k majetku dostat zpátky?
Tím, jak svěřenské fondy vykazují velkou míru flexibility, jste omezeni zákonem, veřejným pořádkem a dobrými mravy, což jsou jediné mantinely, které jako zakladatel máte při formování podmínek a své vůle do zakladatelského statutu, nejste omezeni ani v rozhodování o životnosti svěřenského fondu. Vy ho můžete založit na předem stanovenou dobu, anebo pokud chcete promítnout rizika, která život přináší, můžete si ponechat možnost do zakladatelského statutu vstoupit a třeba jej i ukončit. Dopředu si tak v zakladatelském dokumentu můžete ponechat prostor řekněme každý rok nebo každých pět let ovlivnit, co s fondem dál. I to ale má svá rizika. Pokud si jako zakladatel ponecháte možnost do statutu vstupovat často, v krátkých intervalech, nemůžete pak tvrdit, že ten majetek neovládáte. Vždy musíte vyvážit riziko, že vás někdo nařkne, že majetek ve fondu ovládáte, a tím může být ochrana aktiv jako jeden z důvodů pro založení fondu oslabena. Pokud toto riziko nevnímáte, nebo myslíte, že se vás netýká, můžete si nechat prostor do statutu vstoupit nebo tamtéž stanovíte pravomoc svěřenskému správci fond za určitých podmínek ukončit.
Jaký vývoj nás u svěřenských fondů čeká?
Očekávám, že tak jako v západních zemích se i u nás jednotlivé bankovní instituce přizpůsobí zakládání svěřenských fondů. Pro banky je mnohem jednodušší takové struktury financovat. I v našich podmínkách řada bank se svěřenskými fondy standardně pracuje. Úvěruje je pro podnikání, pro nákup nemovitostí i nepodnikatelského charakteru. Banky si uvědomují, že podnikatelské aktivity, které se dějí prostřednictvím svěřenských fondů, nejsou skryté a nejsou nekontrolovatelné. Naopak si představte majitele firmy, která podniká v průmyslu, majiteli je 70 let a banka ho nechce nově úvěrovat na dalších 10, 15 let dopředu, z věkového hlediska. A nutí ho s obchodní společností něco udělat. Majitel vloží společnost do svěřenského fondu, jmenuje správce, své následovníky. Banka vidí, že firma má budoucnost a úvěr poskytne.
Jak se na svěřenské fondy dívají soudy? Je to institut poměrně čerstvý, jsou zde otázky, které musela v rámci výkladu ujednotit až judikatura?
Není zde judikatura, která by zatím svěřenské fondy příliš modifikovala a rozvíjela. Ale je potřeba říci, že soudy jsou velice opatrné z hlediska posuzování sporů ve fondech a je to advokacie, která je velmi tvůrčí. Najdete-li správnou analogii, kterou můžete použít z hlediska zahraničních úprav, soudy se nechají přesvědčit a nechají si i vysvětlit zamýšlený původní úmysl zakladatele. Musíme zde často sahat i k rozhodnutím zahraničních soudů, které danou problematiku řešily, protože u nás ta soudní rozhodnutí chybí. A čekáme na druhostupňová rozhodnutí, která by zaujala postoj k určitým otázkám svěřenských fondů. Nová legislativní úprava je rovněž nevyhnutelná. Postavení zakladatele je příliš volné v našem občanském zákoníku a bude se muset modifikovat, protože to nebude vyhovovat standardům evropských AML směrnic a problematice střetu zájmů.
Kde hledat inspiraci ke změnám?
Česká úprava je inspirována hlavně quebeckým zákonem. Domnívám se, že to nebylo nejšťastnější řešení. Quebec je zhruba na polovině úpravy anglosaské a na polovině kontinentální úpravy. Přitom my jsme čistě kontinentální právní úprava. Z mého pohledu by bylo šťastnější sáhnout do Lichtenštejnska, ale hlavně se domnívám, že bychom měli přistoupit k Haagské konvenci o trustech z roku 1985. Ta obsahuje ty esenciální požadavky a principy fungování trustů. Dlouhodobě se ukazuje, že země, které ke konvenci přistoupily a staly se jejími signatáři, mají institut svých národních trustů funkční.
Co se týče zemí kolem nás, kde trusty také fungují, to jsou třeba německé treuhandy, které byly založeny zcela účelově pro finanční operace. Ve Francii zase máte jako obmyšlený pouze ta práva, která vám určí zakladatel v zakladatelském statutu, a žádná jiná. To je velice omezená možnost beneficienta vystupovat vůči svěřenskému správci a hájit svůj zájem ve svěřenském fondu.
Je ve světě běžné, že tento institut využívají politici při nástupu do funkce z obav ze střetu zájmů?
Vkládání majetku úředních osob nebo funkcionářů ve veřejné správě do svěřenských fondů je zcela standardní záležitostí. Tady je potřeba říci, že ačkoliv pohnutky pana premiéra byly a jsou kritizovány, šel zcela standardizovanou cestou. Podíváte-li se do Velké Británie, do Rakouska, ale i třeba do Lichtenštejnska, všude tam politici, kteří vstupují do veřejného prostoru, vkládají majetky do svěřenských fondů a existuje celá řada legislativy a etických kodexů vydávaných národními parlamenty o tom, jak by každý politik měl zamezit střetu zájmů mezi svými podnikatelskými aktivitami a mezi výkonem funkce a jedno z doporučení je vložení majetku do trustu, respektive svěřenského fondu.
Po prázdninách chystáte v Právním rádci seriál, který se bude věnovat svěřenským fondům, na co se mohou naši čtenáři těšit?
Chceme fondy představit veřejnosti z hlediska jejich praktického dopadu. Čili seriál by měl odpovědět na nejčastější otázky, se kterými klienti přicházejí, a má ambici poskytnout návod, jak svěřenský fond založit s co nejmenším úsilím a co největší efektivitou. Podrobně se například podíváme na to, co jste zmínil ve svých otázkách, a to, do jaké míry je svěřenský fond efektivním nástrojem ochrany majetku nebo jaké údaje jsou o fondech veřejně dostupné a kam přesně se musí zapisovat. Zaměříme se ale také na základní daňové otázky, které se ke svěřenskému fondu vztahují.
Jste nejmladším společníkem v AK CČS, budou svěřenské fondy i nadále patřit mezi vaše specializace?
Jako advokátní kancelář zastupujeme sedm z deseti největších firem na českém trhu z hlediska daňového plnění do státního rozpočtu a řada klientů, které máme i mezi velkými korporacemi, přichází s problematikou kultivace vlastního jmění a jeho uspořádání. Svěřenské fondy nejsou nabídkou, kterou děláme ještě vedle advokacie. Jsou přímo její součástí. Nejen já, ale i ostatní kolegové reagujeme na aktuální dění nejen ve finančním sektoru, ale i dalších odvětvích, ve kterých musíme držet krok s dobou, být prostě odborníky se vším všudy. Tím se nám otevírá nová škála specializací. To souvisí s celkovým posunem advokátního řemesla. Hlavní změnu vidím v tom, že moderní advokacie je a bude spíše o strategickém a komplexním poradenství než o pouhém zpracování stanovisek či analýz souvisejících s jedním tématem nebo odborností.
Autor: Martin Drtina
